V oblasti ochrany proti domácímu násilí je zajímavý případ, který řešil odpovědnost za újmu způsobenou vydáním nezákonného předběžného opatření. Otázkou bylo, zda za vzniklou újmu odpovídá stát, nebo navrhovatel předběžného opatření.
Předběžné opatření v případu domácího násilí
V daném případě podal nejstarší syn zastoupený matkou návrh na předběžné opatření ve věci ochrany před domácím násilím. Okresní soud návrhu vyhověl a otci zakázal vstup do společného obydlí i setkávání s manželkou a třemi syny z důvodu domácího násilí.
Krajský soud však řízení ve vztahu k manželce a dvěma mladším synům zrušil a zastavil, protože za navrhovatele považoval pouze nejstaršího syna. Ve vztahu k zákazu vstupu do obydlí a zákazu setkávání s nejstarším synem návrh zamítl, neboť z obrazových podkladů nedovodil existenci domácího násilí. Podle soudu měl incident spíše přesah do opatrovnického řízení.
Odpovědnost státu za nezákonné předběžné opatření
Otec následně žaloval stát o částku 900 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu a dále o 17 875 Kč jako náhradu škody.
Obvodní soud mu přiznal 44 000 Kč za nemajetkovou újmu v rozsahu, v němž okresní soud vydal předběžné opatření i vůči osobám, které nebyly navrhovateli. Ve zbytku žalobu zamítl. Ve vztahu k předběžnému opatření podanému nejstarším synem soud z judikatury Nejvyššího soudu dovodil, že odpovědnost podle zákona o odpovědnosti státu za škodu nenese stát, ale navrhovatel předběžného opatření, tedy syn stěžovatele.
Městský soud rozsudek potvrdil a Nejvyšší soud dovolání odmítl. S tímto přístupem se však Ústavní soud neztotožnil.
Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 1422/24 vysvětlil, že je třeba důsledně rozlišovat odpovědnost státu za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím o nařízení předběžného opatření od odpovědnosti navrhovatele za újmu způsobenou zákonně nařízeným předběžným opatřením.
Podle Ústavního soudu stát odpovídá za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím právě proto, že v řízení o opravném prostředku vyjde najevo, že předběžné opatření nemělo být vůbec nařízeno a rozhodnutí, kterým bylo vydáno, je následně zrušeno nebo změněno.
Ústavní soud tak zdůraznil, že odpovědnost státu za újmu způsobenou nezákonným předběžným opatřením není vyloučena.
Celé rozhodnutí Ústavního soudu je dostupné zde.
Více k tématu péče o děti si můžete přečíst také v článku Změny v péči o děti od 1. 1. 2026.
JUDr. Lucie Straková, advokátka & zapsaná mediátorka