Dále se pojďme podívat na případ, kdy soud stanovil výživné z nejasných příjmů povinného (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2015/25).

Matka nesouhlasila s tím, jak krajský soud posuzoval příjmy otce. Krajský soud v rozporu s judikaturou nezapočítal do příjmu otce žádnou část cestovních náhrad, aniž by se zabýval tím, zda otec cestovní náhrady skutečně spotřebuje v plném rozsahu.

Současně nebylo zřejmé, zda krajský soud do příjmu otce započítal odlučné ani v jaké výši zahrnul potenciální nájemné. I pokud by se výživné stanovilo pouze z příjmu otce bez započítání cestovních náhrad a potenciálního nájemného, mělo by podle doporučujících tabulek činit 12 000 Kč měsíčně. Přesto krajský soud stanovil výživné pouze na 9 000 Kč měsíčně.

Otec se přitom s nezletilou nestýká a nad rámec výživného jí nijak nepřispívá. Pokud by bylo výživné stanoveno z příjmu otce zjištěného okresním soudem, vycházelo by na 16 484 Kč měsíčně. Od této částky se krajský soud výrazně odchýlil, aniž by své rozhodnutí dostatečně odůvodnil.

Nejasné určení příjmů při stanovení výživného

Z rozhodnutí krajského soudu nebylo patrné, z jakého konečného příjmu otce při určení výživného vycházel. Nebylo tedy jasné, zda soud za rozhodný příjem považoval částku 67 415 Kč měsíčně uvedenou okresním soudem, nebo nižší příjem, kdy například v roce 2022 otec dosahoval průměrného příjmu pouze 47 905 Kč měsíčně.

Pokud by krajský soud vycházel z různých příjmů za jednotlivá období, musel by podrobněji rozlišit výši výživného pro jednotlivá období. Milníkem pro změnu výživného by pak nemohl být pouze postup nezletilé v rámci vzdělávacího systému.

Krajský soud se měl dále zabývat tím, proč příjmy otce mezi roky 2024 a 2025 výrazně kolísaly a zda byl otec schopen i v roce 2025 dosahovat stejného příjmu jako v roce 2024. To však soud neučinil.

Cestovní náhrady a potenciální příjmy z nájmu

Soud rovněž nedostatečně odůvodnil svůj závěr, že k cestovním náhradám otce nelze při výpočtu výživného ani částečně přihlížet.

V situaci, kdy soudní praxe alespoň část cestovních náhrad do příjmů pro účely stanovení výživného započítává, případně posuzuje, zda povinný cestovní náhrady skutečně spotřebuje na pracovní cesty, porušil krajský soud zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí.

Celé rozhodnutí Ústavního soudu je dostupné zde.

Problematické bylo také hodnocení příjmů z pronájmu. Krajský soud správně uvedl, že nemůže jít k tíži nezletilé, že otec dům nepronajímá nebo jej přenechává jiným osobám bez požadování nájemného.

Současně však soud neuvedl, z jaké výše potenciálního příjmu z nájmu vycházel. Zjišťování potenciality příjmů je přitom povinností soudu. Vzhledem k tomu, že potenciální nájemné bylo jednou z rozhodujících skutečností pro určení výživného, nemohl se soud touto otázkou odmítnout zabývat s odkazem na nadbytečnost dokazování.

Nepřezkoumatelné rozhodnutí o výživném

Ústavní soud uzavřel, že soudy porušily právo matky na spravedlivý proces tím, že určily výživné otce na nezletilou na základě nepřezkoumatelných úvah.

Více k tématu péče o děti si můžete přečíst také v článku Změny v péči o děti od 1. 1. 2026.

JUDr. Lucie Straková, advokátka & zapsaná mediátorka