Matka brojila proti rozhodnutí soudů o způsobu posouzení výše stanoveného výživného. Poukázala na to, že příjmy otce jsou a v minulosti stabilně byly minimálně trojnásobně vyšší než její příjmy. Přesto soudy určily oběma rodičům výživné ve stejné výši, aniž by z jejich rozhodnutí bylo zřejmé, jak k dané částce dospěly, respektive z jakých příjmů obou rodičů nakonec vycházely. Tímto případem se zabýval Ústavní soud pod sp. zn. III. ÚS 1952/25.
Celé rozhodnutí Ústavního soudu je dostupné zde.
Určování výše výživného a majetkové poměry rodičů
Matka současně nesouhlasila se závěry obecných soudů ohledně jejích „nepřiznaných“ příjmů plynoucích z výkonu funkce jednatelky v několika společnostech. Ve vztahu ke společnostem, které vlastnila, zdůraznila, že nevykazují žádný, případně téměř žádný zisk. Pokud některé společnosti disponovaly vysokými aktivy v podobě nemovitostí, byly tyto prodány za účelem úhrady vysokých závazků. Stěžovatelce proto z těchto společností žádný příjem neplynul a jejich vlastnictví nijak nezvyšovalo její životní úroveň.
Nepřezkoumatelné závěry soudů o výživném
Z odůvodnění napadených rozhodnutí podle Ústavního soudu především nebylo zřejmé, k jakým majetkovým poměrům soudy při rozhodování o výživném skutečně přihlédly. Matka sama hradila tzv. školkovné, což zejména okresní soud vzal na vědomí, avšak v konečném důsledku tuto skutečnost nijak nezohlednil a přirovnal tyto náklady k „nákladům otce na cestování za nezletilou“.
Tyto závěry následně správně korigoval krajský soud a upravil dluh stěžovatelky na výživném. Nikde však již nebylo zohledněno, že stěžovatelka tyto náklady nesla sama i nadále, respektive že školkovné pravděpodobně hradí i v současnosti.
Ústavní soud nakonec konstatoval, že odůvodnění výše výživného vychází z nepřezkoumatelných úvah.
Více k tématu péče o děti si můžete přečíst také v článku Změny v péči o děti od 1. 1. 2026.
JUDr. Lucie Straková, advokátka & zapsaná mediátorka