Ústavní soud se ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 864/25 zabýval otázkou změny poměrů a zpětného zvýšení výživného v situaci, kdy byly pro dítě v minulosti vytvářeny finanční úspory.
V posuzovaném případě šlo o zletilou dceru, které byly po dosažení zletilosti vyplaceny úspory ve výši 802 000 Kč. Z této částky dcera utratila přibližně 500 000 Kč. Krajský soud přitom konstatoval, že s finančními prostředky nehospodaří odpovědně.
Smysl a účel výživného
Ústavní soud ve svém rozhodnutí zdůraznil, že obecné soudy by při stanovování výše výživného neměly odhlížet od obecných racionálních a mravních hledisek ani od práv rodičů vyplývajících z rodičovské odpovědnosti.
Podle Ústavního soudu nelze přehlížet, že právem i povinností rodičů je naučit dítě hodnotě peněz a řádnému hospodaření s nimi. Stanovení nepřiměřeně vysokého výživného, které dítěti umožní dlouhodobý či dokonce trvalý bezpracný život i po dokončení přípravy na budoucí povolání, může být nejen v rozporu s nejlepším zájmem dítěte, ale může zasahovat také do práva rodiče dítě vychovávat.
Ústavní soud současně připustil, že v individuálních případech lze rodičům s nadstandardními příjmy stanovit i nadstandardně vysoké výživné. Soudce by však podle něj neměl být pouze „prostým počtářem“, ale měl by vždy posuzovat také smysl a účel výživného.
Celé rozhodnutí Ústavního soudu je dostupné zde.
Změna poměrů a úspory dítěte při rozhodování o výživném
Podstatnou otázkou v dané věci bylo, zda lze při rozhodování o výživném zohlednit finance, které otec dlouhodobě spořil na vázaném účtu pro dceru.
Ústavní soud zdůraznil, že pokud to majetkové poměry rodiče umožňují, je zpravidla žádoucí, aby byly dítěti vytvářeny také úspory. Tyto úspory však nepředstavují běžné výživné, přestože jde o formu plnění vyživovací povinnosti.
Úspory plní odlišnou funkci. Mají dítěti pomoci zejména v budoucnu, tedy po zániku vyživovací povinnosti rodičů, například při pořizování bydlení, dalším studiu nebo při mimořádných výdajích, které běžné výživné nepokrývá.
Z okolností případu přitom nebylo možné dovodit, že by prostředky ukládané otcem na vázaný účet představovaly zálohu na budoucí výživné podle § 918 občanského zákoníku. Takové tvrzení navíc žádný z účastníků řízení neuplatnil.
Ústavní soud proto uzavřel, že úspory lze sice využít i v průběhu trvání vyživovací povinnosti, nemají však nahrazovat běžné výživné ani úhradu odůvodněných potřeb dítěte.
Více k tématu péče o děti si můžete přečíst také v článku Změny v péči o děti od 1. 1. 2026.
JUDr. Lucie Straková, advokátka & zapsaná mediátorka