Je-li soudně upravena péče o dítě, stává se, že jeden rodič dítě druhému nepředává. V takovém případě může druhý rodič podat tzv. návrh na výkon rozhodnutí. Právě k výkonu rozhodnutí vydal Ústavní soud v minulém roce zajímavý judikát (sp. zn. II. ÚS 1938/25). Celé rozhodnutí Ústavního soudu je dostupné zde.
V posuzovaném případě šlo přibližně o 50 neuskutečněných styků s otcem. Důvody byly různé, například covid, dopravní nehoda matky nebo nemoci dětí. K tomu soud uvedl, že neexistuje-li konkrétní a vážný důvod, proč děti nepředat, musí být soudní rozhodnutí rodiči respektováno. Vymáhání je možné i prostřednictvím pokuty, přičemž pouhý odkaz na proticovidová opatření za vážný důvod považovat nelze.
Výkon rozhodnutí péče o dítě v praxi
Soud dále uvedl, že není-li stávající model předávání dětí vyhovující a funkční, může jej soud ze své úřední povinnosti a bez návrhu upravit jinak. To je poměrně zásadní závěr.
Praxe soudů a další vývoj
V praxi se však podle mých zkušeností nestává, že by soud z důvodu okolností zjištěných v řízení o výkonu rozhodnutí sám zahájil další řízení. Na druhou stranu je pravda, že tato řízení obvykle zahajují sami rodiče. Uvidíme tedy, zda se soudní praxe v tomto ohledu do budoucna změní a zda soudy začnou tato řízení zahajovat samy.
Více k tématu péče o děti a rodičovské odpovědnosti si můžete přečíst také v článku Změny v péči o děti od 1. 1. 2026.
JUDr. Lucie Straková, advokátka & zapsaná mediátorka
